350 kg granúl pre našich chlpáčov
Vďaka súťaži sa našim chlpáčom podarilo získať 350 kg granuliek značky eminent. Predmetom súťaže bolo zaslať príbeh, ktorý následne získaval hlasy, príbeh s najväčším počtom hlasov vyhral granulky pre vybraný útulok a pre sebe. 1. miesto v súťaži získala Zdena Mariášová, ktorá sa rozhodla výhru venovať práve nám.
Výherný príbeh:
BobešekVždy jsem s obavami otevírala FB a jednodo dne na mě z monitoru civěl kostlivec v beznadějném stavu...potoky slz, které přešly v nenávist celé lidstvo, se nedaly zastavit. Okamžitě jsem poslala nějaké ty drobné a vyšla vstříc žádosti, že nutně potřebuje obléct protože nemá ani gram svaloviny a tudíž se neumí zahřát. Za pět dní jsem frčela odevzdat svetr, mikinu, bundu že aspoň takto pomúžu....Lidi, to co jsem viděla mě srazilo na kolena..poznáte ten pocit bezmoci, zoufalství, mozek jednoduše úplně vypne protože to nechce přijat..klekla jsem na zem k tomu nebožátku neschopná jediného slova..... to nemělo se živým tvorem absolutně nic společné..kopa kostí a veľké, trpící oči, v kterých se zrcadlilo všechno to utrpení, celé to peklo, které spúsobil člověk, nazývající se pán tvorstva, člověk který si psa domestikoval vzal mu přirozenost a odkázal ho tím na úplnou závislost na lidech, člověk pro kterého je pes schopný položit vlastní život, ten člověk - ta bestie!!! .....v ten moment se psi pro mě stali dúležitější jak lidé. Někdo si múže říct, že jsem cvok, však je to jen pes...ne pro mě je pes na prvním místě, máme se od nich co učit, já razím heslo Však je to jen člověk, ať si pomúže sám! Takže namísto toho aby oblečení zústalo v útulku, brala jsem ho domú a rovnou i s tím batúžkem kostí......V dané chvíly mě vúbec nezajímal postoj rodiny. Já jen věděla, že tam nemúže zústat. Tak k nám přišel múj milovaný Bobo ♥ . Manžel, když ho doma uviděl, neměl sílu mít nějaké výhrady, poklekl k Bobánkovi, začal hladit papírovou kúži bez srsti po vyčnívajících obratlích...při každém pohybu vám ruka skákala jako na horské draze protože jste kopírovali jeho páteř....tak když manžel uviděl výsledek lidské "lásky", se slzami v očích řekl jedinou větu : " Maminko, on ti tady zemře....víš to, že jo ?" Jeho váha byla necelých 5 kg a ideální ne jeho velkost by byla 11 -12 kg......začal 24 hodinový boj o přežití....krmení každou hodinku, kde jsme granule počítali na kusy, teda on by chtěl všechny najednou, ale když jich bylo moc-zvracel a měl prújem no a jasně že jsme potřebovali aby po krúčcích přibýval na váze....pomalilinku se nám to dařilo...když po pěti mésících měl 10 kg a bez prújmú a už mohl papat 2 x denně sám, oslava nebrala konce. S Bobeše se stával krásný hafan, který mi byl stínem.....bez ného jsem nemohla, a ani nechtěla nic...vaření, ukízení, sprcha, toaleto všude měl Bobek o mě opřenou hlavičku. Byl mé druhé já a saozřejmě to lepší já.No a jak to tak bývá, když už někdo trpí, tak asi musí pořádně....díky předešlému stavu měl oslabenou imunitu a dostali jsme těžký zápal prúdušek.....měsíc se mi chudáček dával do pořádku a potom další rána z čistého nebe....Bobo nechce baštit! Občasné prújmy! Smutek v očích! .....nechápala jsem až jednou, když jsem mu masírovala bříško, moje ruka nahmatala něco tvrdého co na druhé straně nebylo.....nevyčnívalo to...byla to součást bříška...takže pro jistotu zase veterina a výsledek byl pro mě zničující. Rakovina!!! Proč!!! Proč právě Bobo!!! On NEEEEE! On už tolik trpěl......ale nesesypala jsem se to ne! Před Bobákem jsem nemohla. Byla jsem silná a vyrazila do boje! Podstoupili jsme všechna předoperační vyšetření a nastal den D. Jeli jsme na operaci, celou noc jsem nespala a pevně věřila, že to zvládneme. Múj veterinář mi zdělil, že ho odoperuje jen za podmínky, že když zjistí, že po operaci by hafan nemohl vést plnohodnotný život, že by se trápil, že mu ho dovolím uspat. I když velmi těžko ale souhlasila jsem. Došlo k odstranéní sleziny......Operaci jsme zvládli, Bobo se vylízal a byl šťastný pes. Konečně si užíval života, lásky, páníčka....Já jsem oddanejšího hafana nepoznala. Stojím si za tím, že ti co prošli peklem jsou nejvěrnějšími s věrných. A aby se kruh uzavřel, Bobo se dlouho s lásky kterou jsme mu dávali neradoval....začal být apatický, ztéžka dýchal...dostali jsme léky, chvíli to vypadalo dobře, potom znova...když dostal záchvat, že se mi skoro udusil, poslal mé múj veterinář k jinému kvúli rtg. Tam jsem zase pochopila fenomén, že ne všichni veti jsou tu pro zvířata. Hodně je takových, kteří léčí za každou cenu jen aby se obohatili na úkor utrpení. Pro mě další šok z poznání !!! Kdo jiný by měl cítit se zvířetem, když ne veterinář!!! Moje naivita nemá hranic. Dnešní doba je tvrdý busines !!! Chtěla jsem jen rtg ale pan doktor léčil, i přez to že jsem chtěla jen rtg a jít ke svému......protože přeci rtg psovi (co se dusí ) je zbytečné...., po této injekci už bude dobře....to jsem poslouchala každý den po dobu 12 dnú!!!. Přišel víkend a Bobek jen polehával..už nechtěl ani papat.....ta bezmoc je hrozná!!! Byla neděla, venku krásný den, pampelišky kvetly, sluníčko svítilo.....Bobíšek si vychutnával teplo slunečních paprskú.....potom přišel, zakoukal se mi do očí a začal plakat...lidi...viděli jste hafana když mu tečou slzy....vzápětí začal sýpat a já věděla, že je zle....že jsme s léčbou skončili.....ty uplakané oči mě prosili ať ho nechám odejít.......když jsem to pochopila, jako by i on vědél a přez slzy se jako by usmíval a říkal neboj to zvládneš, budu stále s tebou...jeli jsme na veterinu kde rtg ukazal nador neoperovatelný nádor na hrtanu.......odešel.....odešel mi v náručí....odešel ten kdo mi ukázal správnou cestu...odešel ten, kdo mi ukázal jak žít......Bobešku děkuju......Bobešku děkuju za životní postoj, kterému jsi mé naučil....Bobešku děkuju za každou sekundu s tebou...Bobešku děkuju že jsi mi vstoupil do života....Bobešku děkuju, že jsi byl....Bobešku stále chybíš......Bobešku.............Jak se vám vlní písmenka, jsou to mé slzy za všechny týrané hafany...Zdena Mariašová
Tím KKKS SL